Naši lidé mají vesměs dostatek zkušeností z cestování autobusem nebo vlakem. Ale s letadly už je to horší. A tak mě napadlo, že bude možná dobré věnovat tu pár řádků právě oné nejméně využívané, letecké dopravě. Protože by se mohlo leckomu na první pohled zdát, že je třeba autobus a letadlo skoro totéž, jenom se v tom druhém případě nejezdí po zemi, ale po vzduchu, což ale není až tak docela pravda. S létáním je to přece jenom složitější.
Usadit se v letadle a vydat se na cestu je vlastně stejné jako u autobusu. Jediný rozdíl je v tom, že tady musí být člověk aspoň v potenciálně rizikových etapách letu připoután, což se u autobusů běžně nevyžaduje, a že se tu obvykle podává nějaké občerstvení, což v autobusové dopravě typické není. Ale před letem a při případných přestupech už se zásadnější rozdíly najdou.
Předně musíte být na letišti v dostatečném předstihu. Na rozdíl od pozemní dopravy nestačí, když přiběhnete na poslední chvíli. Protože tady se musíte nejprve odbavit, to znamená přijít na patřičnou přepážku, kde je obvykle fronta, předložit zde potřebný osobní doklad (pas, případně někdy občanský průkaz) a letenku a nechat si vytisknout palubní lístky, případně tu podat své zavazadlo, chcete-li toho s sebou vézt víc.
Poté projdete pasovou kontrolou, často využívající skenování pasu a obličeje namísto policisty.
Pak je potřeba projít i bezpečnostní kontrolou. Při které vám zrentgenují (a to někdy i opakovaně) příruční zavazadlo a zabaví vám případně to, co se v něm nesmí přepravovat. A vy tu pak musíte projít detekčním rámem, který u vás případně odhalí kovové předměty, což se na některých letištích nahrazuje rentgenováním pasažérů. A pokud není jasné, co na vás v detekčním rámu nežádoucně píská, můžete být také ohmatáni pověřenou osobou.
No a pak už zbývá jenom najít správný východ k vašemu letu, obvykle uvedený na vašem palubním lístku a také na letištních informačních tabulích, najít své místo a posadit se. A pak už vám letušky či stevardi řeknou, co a jak bude dál.