Umění v dnešní době by se dalo nazvat jako postmoderní, stejně jako celá společnost. Snad je to proto, že v rámci historie celé naší společnosti již bylo vše vyčerpáno a my jsme odsouzeni k tomu, abychom jen opakovali to, co již před námi někdo vymyslel a vytvořil. Dnešní stav je tak abnormální, že jej ani ti nejvzdělanější filozofové nejsou schopni popsat. Vždyť to jistě pociťujeme i sami na sobě. Všechno jaksi již bylo řečeno a není co víc dodat. Tak nějak by se dal shrnout https://en.wiktionary.org/wiki/shrnout náš život. Z tohoto hlediska je možné pochopit mnoho problémů, se kterými se dnešní společnost musí potýkat.
Přesto, že jsme tváří v tvář postaveni takto razantnímu a krutému úsudku, nemůžeme mu slepě podlehnout. I když se to zdá mnohdy nesmyslné, musíme se tomuto pocitu postavit. I kdybychom stokrát měli pocit, že je vše dokončeno a my nemáme kam jít dál, nesmíme zůstat stát na místě. Ze všech sil se musíme nutit jít dál. Jenže, co znamená jít dál? A jakým směrem to vůbec je? Možná je vhodné vrátit se o krok zpět a poslouchat autory minulých dob. Ať už se jedná o skladatele nebo knižní spisovatele, je vhodné nepodceňovat to, co mohou říci dnešní generaci.
Tito lidé měli určitým způsobem bližší kontakt s opravdovým životem a byli tak schopni tomuto životu lépe porozumět. A ačkoli se tato moudra mohou zdát nevyužitelná v naše životě, pokud je aplikujete, pochopíte, že jsou přesně to, po čem nevědomky dnešní lidé touží. Ale jak se k těmto jejich tezím dostat? Stačí navštívit koncert vážné hudby Praha nebo přečíst si knihu autora, o kterém víte, že Vám osobně má co říci. Zjistíte tak, že se nejedná pouze o příjemně strávený čas, ale také o něco, co Vám pomůže ke šťastnějšímu životu v následujících letech. Možná se Vám i tak bude zdát, že nejste pochopeni. Opak ale bude pravdou, Vy sami si budete rozumět jako nikdy předtím.