V dnešní době je automobil opravdu hodně populární. Mnoho lidi jezdí automobilem úplně téměř kamkoliv. Jak například nám výlety, tak také do školy nebo do práce. Já si vzpomínám, když jsem chodila do posledního ročníku střední školy, tak už jsem měla dávno osmnáct let a téměř polovina školy už měla svůj vlastní automobil. Ale já jsem ještě ani neměla řidičské oprávnění. Docela jsem se styděla, chtěla jsem také řídit automobil, protože moje kamarádka mě stále vozila do školy. Ale tak jak jsem jí to chtěla někdy oplatit, proto jsem řekla rodičům, jestli by mi také nepořídili z autobazaru nějaké levnější auto.
Rodiče se úplně zhrozili. Řekli, že když si udělám řidičské oprávnění, že možná o tom budu uvažovat a že prý absolutně nechápou, jak můžu toužit po automobilu, když ještě nemám vůbec řidičské oprávnění. Tak jsem rodičům řekla, že si myslím, že už budu mít auto, že mi automaticky také zaplatí řidičské oprávnění, že si moct budu dělat autoškolu. Jenomže rodiče řekli, že momentálně na to nemají vůbec žádné peníze. Když jsem jim řekla, že jsem si na to ušetřila sama z brigády a také z kapesného, tak koukali na mě jako sovy. Vůbec netušili, že si šetřím na řidičské oprávnění. Jenomže na automobil si vůbec nenašetřím.
Mě by to stálo opravdu hodně peněz. Samozřejmě, že už jsem měla obejité asi dva nebo tři autobazary a našla jsem si tam docela levná auta. Auta nestála ani třicet tisíc korun, takže jsem rodičům řekla, že jsem si našla opravdu levné auto. Rodiče řekli, ať ještě rok počkám, že až mi bude aspoň devatenáct let, že alespoň budu zase o rok chytřejší. Navíc jsem rodičům řekla, že vůbec nemám v plánu jezdit rychle a že chci jezdit pomalu, protože se rychlých jízd bojím. A tohle rodiče naštěstí uklidnilo. Nakonec to dopadlo tak, že řidičské oprávnění jsem si udělala a za půl roku jsem dostala od rodičů auto.